Cílem tohoto článku je rozlišení jednání a rozhodování podnikatelů, jak je stanoveno v příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (nový) a předpisů souvisejících.
Oprávnění k jednání – rozhodování a právní jednání
V praxi je vždy potřebné odlišovat dvě roviny „jednání podnikatele“: 1) jde o rozhodování a 2) jde o řízení a obchodní vedení.
Rozhodování
V prvním případě u rozhodování jde o vytváření vůle v určité, konkrétní věci a s rozhodováním se nejvíce v praxi setkáváme uvnitř určitého podnikatelského subjektu, tedy firmy.
Právní jednání
Právní úprava: § 545 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník (dále jen zákon).
Mezi vymezením „právního jednání“ podle již neplatného a zrušeného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený od 1. 1. 2014 a vymezením podle zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, je rozdíl. Podle § 545 zákona je právní jednání stanoveno doslovně takto:
„Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran“.
Nejedná se nyní už o pojetí právního jednání, kde se jednalo o provádění právních úkonů, na které jsme byli v praxi zvyklí a které dříve znělo:
„Právní jednání spočívá v projevení vytvořené vůle, tedy přijatého rozhodnutí vůči třetím osobám s cílem způsobit vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují.“
A tím navazujeme na komplexní právní úpravu zastoupení, která je upravena nyní jednotně v novém občanském zákoníku.